Historie a původ
Poprvé se trikolóra objevila v roce 1797, kdy byla přijata jako vlajka Cisalpinské republiky, klientského státu Napoleonovy Francie. Inspirací byl francouzský trikolorní prapor, který symbolizoval revoluční ideály svobody, rovnosti a bratrství. Italské barvy – zelená, bílá a červená – vycházely z uniform milicí Lombardie a Milána, které bojovaly po boku Napoleona.
Během 19. století se vlajka stala symbolem italského národního hnutí Risorgimento, které vedlo ke sjednocení Itálie. V roce 1861, kdy bylo vyhlášeno Italské království, se trikolóra stala oficiální státní vlajkou s přidaným erbem rodu Savojských uprostřed. Po vzniku Italské republiky v roce 1946 byl erb odstraněn a vlajka získala svou dnešní podobu.
Význam barev
Existuje několik výkladů symboliky italských barev. Tradiční interpretace říká, že:
- Zelená představuje italskou krajinu a úrodnost země.
- Bílá symbolizuje Alpy a sníh na horách.
- Červená odkazuje na krev prolitou během bojů za nezávislost.
Jiný výklad se váže k duchovním hodnotám: zelená reprezentuje naději, bílá víru a červená lásku.
Zajímavé je také přirovnání k nejoblíbenějším italským ingrediencím: zelená bazalka, bílá mozzarella a červená rajčata.
Současné postavení
Italská vlajka je pevně zakořeněna v národní identitě. Každý rok 7. ledna si Itálie připomíná „Den trikolóry“ (Festa del Tricolore), který oslavuje její historický význam. Vlajka se objevuje na všech státních institucích, během sportovních událostí i v mezinárodních diplomatických kontextech jako hrdý symbol Itálie.
Ať už vlaje na vrcholcích Alp, nad historickými paláci Říma nebo při oslavách vítězství italských sportovců, trikolóra je neodmyslitelnou součástí italského dědictví a národní hrdosti.
