Portiky (podloubí) začaly vznikat ve středověku, kdy město zažívalo růst populace a rozšiřování budov směrem do ulic. Původně byly stavěny jako rozšíření soukromých domů, aby poskytly více obytného prostoru. V roce 1288 městská rada v Bologni vydala nařízení, že všechny nové budovy musí být postaveny s portiky, aby bylo zajištěno pohodlí chodců a veřejné přístřeší. Tím se portiky staly neoddělitelnou součástí městské infrastruktury.
Portiky slouží jako kryté chodníky, které umožňují chodcům procházet městem suchou nohou během deštivých dnů a poskytují stín v horkých letních dnech. Jsou také místem setkávání a společenského života. Pod nimi se nachází mnoho obchodů, kaváren a restaurací. Poskytují prostor pro trhy a pouliční umělce.
Portiky také přispívají k estetické harmonii města. Jejich architektonická různorodost odráží historický vývoj Bologni, s různými styly sahajícími od středověku až po baroko a renesanci. Dnes jsou zapsány na seznam světového dědictví UNESCO jako významný příklad středověké architektury.
Typický portik v Bologni se skládá z řady sloupů nebo pilířů, které podporují stropní konstrukci, tvořící krytý prostor podél budovy. Tento prostor může být zdobený různými architektonickými prvky, jako jsou oblouky, fresky a sochy.
Nejdelší portik na světě je Portico di San Luca. Táhne se více než 3,5 kilometru a spojuje centrum města s bazilikou San Luca na vrcholu kopce. Tento portik má 666 oblouků a je oblíbeným místem pro procházky a poutě.
Dalším významným portikem v Bologni je Portici di Via Zamboni. Nachází se v univerzitní čtvrti a jsou známé svou historickou a akademickou atmosférou.
Portiky jsou tedy nejen praktickým architektonickým prvkem, ale také nedílnou součástí kulturního a společenského života Bologni.