Vesuv je jednou z nejznámějších sopek. Nachází se 20 km od Neapole. 1281 metrů vysoký hlavní kužel s vrcholovým kráterem je ze severu lemován téměř půlkruhovým skalním hřebenem Monte Somma (1132 m), pozůstatkem někdejšího kráteru, který hlavní kužel z části vyplnil. Při pohledu z Neapole i z Pompejí tak má Vesuv vrcholky dva. Rozervaný kužel Vesuvu se zdvihá nad Neapolským zálivem ve střední části Apeninského poloostrova. Stýká se zde Jaderská (adriatická) a Apulská mikrodeska, na které se od jihozápadu tlačí mikrodeska Tyrhénského moře. V tomto tektonicky složitém prostředí vzniká celá řada sopek a sopečných projevů. Na místě dnešního Vesuvu víme o sopečné činnosti již před půl milionem let. I vývoj Vesuvu probíhal v několika fázích. V té první vznikl před přibližně 37 000 lety stratovulkán, dnes nazývaný Somma, který později prošel několika obdobími zkázy a obnovy.
Taková perioda většinou začala mohutným výbuchem, který rozmetal vrchol hory a vytvořil kalderu. Pak následovala série menších erupcí, při nichž se v kráteru a na svazích sopky kupila láva, až jej více či méně vyplnila. Pak se sopka uklidnila úplně, a v jejím nitru postupně narůstal tlak, který ukončil období klidu další ničivou explozí. Tento cyklus se několikrát zopakoval, většinou po několika tisících letech. Zatím poslední fází klidu bylo období před rokem 79 po Kristu. Na tento pověstný klid před bouří doplatili ve stejném roce obyvatelé okolních měst, které sopka pohřbila. Od té doby došlo k řadě menších erupcí, z nichž poslední byla v roce 1944. Pro obyvatele oblasti Neapolského zálivu je Vesuv zdrojem úrodnosti a pohostinnosti této části Kampánie, ale na druhou stranu je však příslovečným damoklovým mečem, visícím nad hlavami nejméně miliónu obyvatel na úpatí sopky a jejího nejbližšího okolí, včetně velkoměsta Neapole.
