Chudá polévka s bohatou historií
Tento pokrm má své kořeny ve středověku, kdy si rolníci nemohli dovolit plýtvání jídlem. Využívali tedy zbytky pečené zeleniny, fazolí a tvrdého chleba, který polévce dodával hutnost. Ribollita je tak příkladem cucina povera – chudé kuchyně, která stojí na sezónních surovinách a maximálním využití dostupných ingrediencí.
Co dělá ribollitu ribollitou?
Základ tvoří černá kapusta (cavolo nero), fazole cannellini, mrkev, celer, cibule, rajčata a starý toskánský chléb, který se přidává na závěr, aby polévku krásně zahustil. Nechybí ani kvalitní olivový olej a aromatické bylinky, jako je tymián nebo rozmarýn.
Jedním z klíčových prvků přípravy je opakované ohřívání, které propojí chutě a dodá polévce charakteristickou strukturu. Ribollita chutná nejlépe druhý či třetí den, kdy je ještě hustší a intenzivnější.
Jak si ji vychutnat?
Podává se teplá, pokapaná extra panenským olivovým olejem a často doplněná čerstvě namletým pepřem. Nejlépe chutná v zimních měsících, kdy dokáže krásně zahřát. A protože neobsahuje maso, je oblíbená i mezi vegetariány.
Ribollita je ukázkou toho, jak může být jednoduché jídlo neuvěřitelně lahodné, ať už si ji dáte v malé toskánské trattorii nebo si ji připravíte doma.
