Neobvyklý nápad v době turistického boomu
60. léta byla pro italskou riviéru obdobím prudkého rozvoje turismu. Pobřeží Jaderského moře se rychle měnilo – vyrůstaly nové hotely, kempy, apartmány a infrastruktura se přizpůsobovala rostoucímu počtu návštěvníků, zejména z Německa, Rakouska a severských zemí.
V této atmosféře inovací vznikl v jednom z kempů v Lido di Spina nápad, který dnes působí až surrealisticky: postavit lanovku, která by hosty pohodlně dopravila z oblasti kempu, oddělené od moře pásmem borového lesa a dun, až na samotnou pláž.
Klienti kempu mohli k cestě na pláž místo klasické procházky podél přírodní rezervace využít tuto sedačkovou lanovku. Délka její trasy byla jeden kilometr (přesně 1006m) a cesta k moři trvala asi 11 minut. Sedačková lanovka překonávala převýšení 0 metrů na délce jednoho kilometru. Celkem zde bylo 127 různobarevných dvousedaček a za hodinu mohla přepravit až 685 osob.
Podle některých zdrojů byl otcem myšlenky na instalaci lanovky Raul Giardini - známý podnikatel, který v té době byl i spolumajitelem kempu. Samotnou stavbou byla pověřena společnost F.lli Nascivera.
Proč lanovka skončila?
Lanovka fungovala zhruba do poloviny 70. let. Její provoz byl ukončen v roce 1974, pravděpodobně kvůli bezpečnostním předpisům, nákladné údržbě a změnám v přístupu ke správě chráněného pobřežního území. Písečné duny a piniové lesy v okolí Lido di Spina totiž postupně získaly ekologickou ochranu, což ztížilo provoz technických zařízení, která narušovala přírodní ráz krajiny.
Ačkoliv po lanovce dnes nezbyly žádné viditelné stopy, starší návštěvníci a místní obyvatelé si na ni stále dobře vzpomínají. Na různých fórech a v komunitních skupinách sdílejí své vzpomínky a černobílé fotografie, na kterých jsou vidět lanovkové kabinky mezi borovicemi.
Dnes už jen kuriozita – ale krásná
Lanovka v Lido di Spina je dnes spíše kuriozitou z minulosti, která dokazuje, jak odvážné a originální nápady provázely zlatou éru italského pobřežního turismu. Pro milovníky historie, retro atmosféry a zapomenutých příběhů je to kousek mozaiky, který dává místu další rozměr.
