Na první pohled působí stavba zvenčí poměrně nenápadně – kamenný pavilon se nachází na okraji historického centra města. Kdo ale sestoupí pod zem, objeví úžasné dílo renesanční architektury. Studna sahá do hloubky 53 metrů a byla vybudována v letech 1527–1537 na příkaz papeže Klimenta VII. Ten zde našel útočiště během dramatických událostí, kdy Řím plenila vojska Karla V. Papež si přál zajistit Orvietu bezpečný přístup k vodě i v případě dlouhého obléhání.
Dvojitá spirála – mistrovský tah Antonia da Sangalla
Autorem projektu byl významný architekt a inženýr Antonio da Sangallo il Giovane, který navrhl studnu tak, aby umožnila plynulý pohyb lidí a zvířat až k hladině vody a zpět. Právě v tom spočívá její jedinečnost: dvě oddělené spirálové rampy.
Uvnitř studny se vinou dvě šroubovitá schodiště, která se nikdy nesetkají. Po jedné rampě se sestupuje, po druhé vystupuje. Tento důmyslný systém zamezil kolizím mezi osly, kteří kdysi nosili nádoby s vodou, a protijdoucími lidmi. Osvětlení zajišťuje 70 oken vytesaných ve stěnách studny, díky nimž dovnitř proniká denní světlo a vytváří fascinující hru stínů a odlesků.
Proč jméno svatého Patrika?
Možná by vás mohlo překvapit, proč studna nese jméno irského patrona. Označení Pozzo di San Patrizio totiž vychází z legendy o jeskyni svatého Patrika v Irsku, která prý vedla až do očistce a působila dojmem bezedné propasti. Obyvatelé Orvieta tím chtěli vystihnout hloubku a monumentálnost své studny.
Historická památka i turistický magnet
Studna dnes samozřejmě neslouží k zásobování města vodou, stala se však významnou turistickou atrakcí a symbolem Orvieta. Z jejího okraje se můžete podívat přímo dolů na hladinu vody, kde se v kruhových stěnách odráží světlo v hypnotických obrazcích. Sestup 248 schodů na dno studny představuje nezapomenutelný zážitek, který vám umožní na vlastní oči ocenit technickou důmyslnost renesančních stavitelů.
